Volejbalista Radek Motys přišel do Č. Budějovic z Plzně. Rodák z Horní Břízy pomohl Jihostroji k zisku mistrovských titulů, v šestkovém volejbale naposledy působil v Benátkách nad Jizerou. Aktuálně se vydal na trenérskou dráhu. Nebude 
u palubovky, ale na písku. „Beach pro mě vždy byl zábavou, s Jirkou Suchanem jsme před časem z regionálních kol postoupili až na mistrovství republiky,“ vrací se ke své úspěšné kariéře beachvolejbalisty.

Teď přijal nabídku dua Vandasová – Klimešová. „Holky mě oslovily, můj nápad to nebyl,“ usmívá se. Jak bývá jeho zvykem, do práce se pustil okamžitě.
„Pro mě to je výzva,“ přibližuje motivaci, se kterou se do trenéřiny pustil.  „Důležité je, že hráčky chtějí trénovat, chtějí se zlepšovat. To v případě Evy s Nikolou platí stoprocentně.“
Kdyby ho práce na písku nebavila, nedělal by ji. S hráčkami se bude scházet převážně na kurtech 
u Sportovní haly. Třikrát týdně. „Ony možná vyrazí 
v týdnu na trénink samy ještě počtvrté, k tomu mají o víkendech turnaje, není toho málo.“ 

Stará pravda, kterou se řídí zkušení harcovníci, ve světě sportu zní: Nejlepším tréninkem je zápas.
Jenomže aby jihočeský pár odehrál kvalitní duely, nejprve musí dobře potrénovat. „Musíme se domluvit na herním systému.“ 

Jaký tedy byl první trénink nově poskládaného ambiciózního tria? 
Docela náročný.
Hráčky si poslechly, jak by se měly na kurtu chovat, vybíraly v poli, útočily…
„Nejdřív je musím dobře poznat,“ naznačuje Radek Motys, že přípravu českobudějovického týmu bere opravdu zodpovědně.  „Nejdřív jsem se byl podívat na některém z jejich tréninků, zjišťoval jsem, kde mají rezervy.“

Na čem tedy budou pracovat intenzivně?
„Na úplně obyčejných věcech,“ přikyvuje Motys.  Servis, přihrávka, kvalitní nahrávka  a útok s rozmyslem. „Sezona je naplno rozjetá, nemá cenu holkám měnit styl hry. To by jim spíš mohlo ublížit.“  
„Do trénování jsem šel 
s tím, že vidím obrovskou chuť. Nádherné nadšení. Vím, že nebudu mít problém, když po holkách budu trochu víc dupat.“
Nikola Vandasová a Eva Klimešová se tedy mají na co těšit. Ale jen tvrdá práce na kurtu je může posunout mezi českou beachovou elitu. „Budu po nich chtít třeba i složitější balony, jenom tak mě to bude bavit.“
Radek Motys má vcelku jasno, jak příprava bude vypadat: „Zkusíme to spolu. Po každé tréninkové jednotce budeme mluvit 
o tom, co je třeba zlepšit, co musíme dělat jinak. Je třeba, abychom si sedli, abychom se naladili na stejnou vlnu. Třeba za čtrnáct dní holky řeknou, že jim to nesedí. Uvidíme.“ 

V páru  s Nikolou je Eva ta vyšší.
Ta, která by měla blokovat, a také častěji útočit. „Jaké máme silné a slabé stránky? Všechny,“ směje se od ucha k uchu od září studentka Jihočeské univerzity.
Jaká byla vaše cesta od šestek až k beach volejbalu?
Hraju šestky na Hlincovce. S Nikčou jsem začala hrát beach. Chtěly bychom hrát špičku. Abychom byly dobré. Potřebujeme trénink, sháníme sponzory, je toho opravdu hodně.
Vraťme se nejprve k vašim volejbalovým začátkům?
Před deseti lety jsem začínala s tátou. Já ani moc nechtěla, on mě donutil. Nelituju toho. Jsem ráda, že volejbal hraju.

Kteří volejbaloví trenéři se vám v tradičním klubu SK Hlincovka věnovali?
 Začínala jsem s Janem Havelkou, pak mě trénovali Jiří Rohlíček, učitel z Rudolfova Radim Trmal, potom se k nám připojil i pan Sebeni.

Jaký post vám trenéři vybrali? Co vás na volejbale nejvíc baví? Zlobily jste trenéry?
Hlavně v mládí jsme 
s holkama vyváděly, teď už tolik ne. Na turnajích jsme po večerech rády zlobily.

A volejbalový post?
Já byla vždy jednou z nejvyšších v týmu. Proto jsem od začátku hrála na bloku.  Pak spoluhráčky také narostly, tak jsem byla i na smeči, zkoušela jsem všechno možné.

Jaké máte vzory a také cíle konkrétně v beachvolejbalu?
  Díváme se samozřejmě na soupeřky, které jsou lepší. Třeba na Slukovou s Hermannovou, nebo Kolocovou s Kvapilovou.  Hrajeme turnaje v České republice, byly jsme v Opavě deváté. Chtěly bychom jezdit turnaje MEVZA, Evropu, ale to je všechno strašně drahé. 

V páru  s Evou je Nikola ta menší.
Ta, na kterou by měly létat servisy. Jeden za druhým. „Většinou soupeřky na mě začnou podávat, ale někdy vyzkouší Evču, když příjem zkazí, tak na ní už zůstanou,“ usmívá se.

Vzpomenete si, jak a kdy jste s volejbalem začínala?
Hned jsem šla na Hlincovku. Na základce si pro mě do třetí třídy v Rudolfově přišel pan učitel Trmal.

Jací trenéři se vám věnovali?
Začínala jsem s Trmalem, Havelkou, pak přišel Rohlíček, Míša Medů, teď mám Luďu Naglmüllera.  

Jaká byla cesta k beachi?
Volejbal na písku mě baví. Proti šestkám je to úplně něco jiného. Je to větší makačka. Víc se dostanu do hry. Jsme na kurtu jen dvě, mám větší zodpovědnost. Nikdo mi nepomůže. 

Stane se, že se při zápase 
s Evou pohádáte?
Zatím se to nestalo.

Jaký je váš letní plán?
Chtěly bychom objet všechny turnaje v republice, koncem léta bychom chtěly zkusit turnaj mistrovství střední Evropy. 

Jaký je systém turnaje evropských družstev?
Půjdeme do kvalifikace. Nemáme body. Tam je to na jednu prohru. 

Co vám radí  Radek Motys?
Určitě nám má o čem povídat. Má kolem sebe hodně známých beachařů.

Co vám na písku jde?
Nejvíc mě baví, a jde  mi to, čapání v poli.

Riskujete stranu, nebo se díváte na ruku soupeřky?
Záleží, co Evča blokuje. Musím stát v postavení, na kterém se před výměnou domluvíme, kdykoli vyběhnu, tak nic nemám..

zdroj: Českobudějovický deník
autor: Kamil Jáša